Vznik a konec rumburské vzpoury

( Popis )

Rumburská vzpoura vypukla dne 21.5. 1918 na nádvoří dočasných válečných kasáren, bývalé chlapecké školy v Rumburku.

Ten den nastoupili vojáci 3. setniny 7. střeleckého pluku z Plzně v 6 hodin ráno proti rozkazu svých nadřízených v plné výzbroji. Jednalo se o 71 vojáků, kteří byli po podepsání Brest-litevského míru vráceni císařské armádě ze zajetí v Rusku. C.k.armáda se z nich pokusila pomocí nevídaného drilu a šikanování znovu učinit vzorné a poslušné vojáky a nasadit je opět na frontu. Takový záměr i zacházení vedly k tomu, že se bývalí zajatci vzbouřili.

Za vůdce vzpoury jsou obvykle považováni především voják František Noha, jeho přítel Vojtěch Kovář a také jediný poddůstojník, který se přidal ke vzpouře, desátník-aspirant Stanko Vodička. Vzbouřenci vzpouru připravovali několik měsíců a podle dohadů měli svůj tajný výbor v čele s Nohou. Získali na svou stranu zhruba jeden tisíc dalších vojáků pobývajících ve městě. Obsadili většinu strategických míst ve městě a okolí. Vzbouřencům se podařilo obsadit nádraží v Rumburku. V Krásné Lípě dokonce obsadili vlak. Ten ovšem k přepravě využila jen malá skupinka vzbouřenců. Většina vojáků se pohybovala pěšky. Jejich záměrem bylo táhnout přes Nový Bor a Českou Lípu do Mladé Boleslavi a dále na Prahu s cílem ukončit válku.

Ilustrační ObrázekIlustrační Obrázek


Díky neobsazenému telegrafnímu spojení se však podařilo před vzbouřenci varovat armádní velitelství v Litoměřicích. To podniklo rozsáhlá protiopatření. U Nového Boru se povstalcům podařilo porazit jednotky pohraničních myslivců. U Chotovického vrchu nedaleko České Lípy došlo ve večerních hodinách k závěrečnému střetnutí vzbouřenců s předem připravenou přesilou c.k. armády. Během jediného dne byla kolem deváté hodiny večerní vzpoura potlačena. Asi 400 vojáků se vzdalo, další stovky uprchnuvších rebelů byli rakousko-uherskými vojenskými a policejními složkami zadrženi během následujících týdnů.

Výsledek vzpoury byl předem ohrožen tím, že vojáci nevyužili železnici a tím že se rozhodli nespojit se s civilním obyvatelstvem. Na porážce Františka Nohy a jeho spolubojovníků se paradoxně podíleli i vojáci 18. pěšího pluku z Hradce Králové. Noha původně počítal, že se 18. pěší pluk připojí k jeho tažení na Prahu.

V Rumburku a Novém Boru zasedly vojenské soudy. V Rumburku odsoudil soud tři vůdce povstání, Nohu, Vodičku a Vojtěcha Kováře, k trestu smrti zastřelením. Rozsudek byl vykonán 29.5.1918.

Ilustrační ObrázekIlustrační Obrázek


Soud v Novém Boru osoudil ke stejnému trestu dalších sedm vojáků. Byli to Jakub Bernard, Jiří Kovařík, Jakub Nejdlo, Jan Pelnář, František Pour, Antonín Šťastný a Jindřich Švehla. Odsouzení byli zastřeleni 29.5.1918 v Novém Boru.

Ilustrační ObrázekIlustrační Obrázek


Dalších 560 vojáků bylo uvězněno v Terezínské pevnosti. Ze žaláře byli propuštěni až po vzniku Československé republiky.

Ilustrační Obrázek


Vznik a konec rumburské vzpoury