Turkyně ze Zásadky

( Pověst )

V XI. století dospěli mocní v Evropě k rozhodnutí odebrat Palestinu vyznavačům Mohameda, aby zbožní poutníci nebyli vystaveni jejich útlaku.Německý kníže Fridrich připravoval trestnou výpravu a všichni čeští rytíři považovali za svou čest se této výpravy zúčastnit. V té době žil na hradu Zásadka bohatý vladyka, který měl jediného syna. Ten se rozhodl zúčastnit se výpravy. Rodiče mu to rozmlouvali, ale on si nenechal říci. Nakonec mu vybrali brnění a nejlepšího koně a on se výpravy zúčastnil. Výprava nedopadla dobře. Kníže Fridrich se utopi1 v řece a většina rytířů byla pobita. Zachráninil se rytíř ze Zásadky a několik jeho druhů. Dostali se však do půtky se sultánovými vojáky, kteří je zajali a odvedli do sultánova paláce. Turci zajatce neradi živili, buď je podřezali nebo se jich jinak zbavili. To se přátelům rytíře stalo, ale samotný rytíř se sultánovi zalíbil tak, že ho ušetřil. Přidělil ho ke starému zahradníkovi, aby mu pomáhal s těžkými pracemi. Rytíř byl smutný. Stýskalo se mu po domově. Zahradník to na něm poznal a naučil ho alespoň základům tamější řeči. Když se po čase spolu domluvili, požádal rytíř zahradníka, zda by mu opatřil nějaký hudební nástroj, kterým by si večer po práci zpříjemnil pobyt při vzpomínkách na domov. Zahradník mu přinesl flétnu. První tóny, které rytíř vyloudil, uslyšela sultánova dcera. Melodie ji hluboce zasáhla, protože takovou hudbu nikdy před tím neslyšela. Od toho večera rytíře poslouchala a později i tajně pozorovala a když musel sultán s vojskem odjet, nechala si rytíře zavolat. Ten šel do paláce s obavami, ale po několika tajných schůzkách se s princeznou sblížili. Princezna dokonce zapomněla, že rytíř je křesťan a ona dcerou Mohamedovou. Přála si, aby utekli do Čech na hrad jeho rodičů. Byla ochotna přestoupit na křesťanskou víru a vzít si ho za muže. Posbírali skupinu nejvěrnějších, ale dlouho jim trvalo, než se dostali do Čech. Když narazili na řeku Jizeru, putovali několik dnů podél břehu řeky a jednoho večera stanuli pod hradem Zásadkou. Protože ho rodiče považovali za mrtvého, bylo shledání o to radostnější. Po oslavách přestoupila princezna na křesťanskou víru a vzala si rytíře za muže. Měli spolu malého chlapce a žili spokojeně.

Princezna mívala tušení, že jí otec neodpustí útěk s křesťanem. Sultán s vojskem ji skutečně hledal již několik let po celé Evropě. Když nemohli princeznu nalézt, zavolal si svého hvězdopravce, aby mu poradil co má dělat dál. Ten mu předpověděl: „Když se dostaneme do Čech a najdeme řeku Jizeru, mohl by ses s dcerou sejít.“ Po delší cestě se dostali do blízkosti Zásadky, ale několik dnů marně hledali místo, kde by mohla princezna být. Jedné noci se sultánovi ve snu zjevila nadpřirozená bytost. Sdělila mu, že by se mohl s dcerou ráno sejít, pokud se nebude chtít mstít. Sultán to ve snu slíbil a když se ráno probudili, viděl již hrad nad Jizerou. Za krátkou chvíli bylo vojsko pod hradem a zazněla turecká trouba. Jak to princezna slyšela, vyhlédla z okna, vidí vojsko, prapor se zlatým půlměsícem a sultána. V té době byly synkovi již čtyři roky. Rodiče ho učili úctě k dědovi a tomu, jak jej přivítat, až jednou přijede. Když ráno stála výprava před hradem, přiběhl k sultánovi chlapec a vítal jej jako svého dědečka. Sultána přešel hněv a vzal vnouče do náruče. Pak teprve přispěchali rodiče a poprosili sultána za odpuštění. Toho se jim dostalo. Sultán se zdržel na Zásadce několik týdnů. Když poznal, že je jeho dcera na hradě šťastná, odjel usmířen do své vlasti. Pod hradem nechal vystavět kamenný kostelík.

Ilustrační Obrázek


Z hradu Zásadka zbyly rozvaliny, ale kostelík stále stojí. Pokud ho navštívíte, průvodce Vám v kamenné výzdobě ukáže i hlavu Turkyně. Také Vám poví tuto pověst. Věřte, že v jeho podání pod kostelní klenbou vyzní mnohem lépe.

Ilustrační Obrázek


Turkyně ze Zásadky