Čertova zeď

( Pověst )

Skalní útvary se sloupcovou odlučností jsou podle geologů vulkanickým produktem. Na různých místech místech však pověsti dokládají, že všechno bylo úplně jinak. Za vznikem takových skal hledejte čertovo kopýtko.

Ilustrační Obrázek


Před dávnými časy žili na Ještědu tři čerti. Jejich příbytkem byla prostorná hluboká jeskyně v křemencových skalách. Za temných nocí, kdy měsíc nesvítil, strašívali celé údolí. Spouštěli hrůzu a lidé zůstávali v chalupách u kamen nebo zalezlí pod peřinami. Jindy navečer sestupovali do údolí a navštěvovali místní obyvatele. Většinou vyhledávali myslivny na kraji lesů, mlýny na potocích i další osamocená stavení. Sedali v převleku za mlynářské krajánky, za lesní dělníky nebo i za čeledíny hledající službu v šalandách, v čelednících a poslouchávali vyprávění lesní i mlynářské chasy nebo mlečů.

Jednoho podvečera jel zšeřelým údolím od Křižan osamělý jezdec na statném koni. Cestu neznal. Často se zastavoval a rozhlížel se. Cesta stále prudčeji stoupala a náhle jezdec spatřil ohnivou záři vystupující ze vchodu do jeskyně. Uvázal vraníka na chráněném místě a vstoupil dovnitř. Ve sluji u kamene se­děli tři čerti a hráli v kostky.

Příchozí přerušil čertům hru a řekl jim, že chce s nimi soupeřit. Svou duši dal v sázku, že je rychlejší než nejrychlejší z nich. První čert se pochlubil, že je rychlý jako šíp. To návštěvníkovi nestačilo. Druhý se holedbal, že poletí jak horská vichřice. I to bylo příchozímu málo. Třetí čert zablýskl očima a procedil mezi zuby, že je rychlý jako myšlenka. S ním jezdec uzavřel sázku. Dohodli se, že následující noci hned po úderu dvanácté vyrazí jezdec od paty Ještědu přes pole a louky směrem k Bezdězu. Čert pak za pomoci celého pekla začne za ním stavět zeď deset loket vysokou a deset loket širokou. Nedohoní-li pekelníci jezdce, než zakokrhá první kohout, čerti zmizí z Ještědu.

Přišla noc. Na kraji lesa pod Ještědem stál černý vraník, na něm seděl jezdec. V půlnoci po posledním úderu hodin na kostelní věži v Českém Dubu kůň prudce vyrazil vpřed. V té chvíli se tu objevil i čert. Další čerti připravovali kameny, on z nich překotně stavěl obří zeď ve stopách ujíždějící vraníka. Černé ruce se mu jen míhaly, čas ubíhal. Náhle zaslechl unavený pekelník nedaleko před sebou dusot kopyt. Uviděl jezdce, pobízejícího unaveného vraníka. Z radosti nad blížícím se vítězstvím, zajásal pekelník pekelně silným hlasem. Svým řevem probudil ve stavení na okraji blízké vsi Kotli ze spán­ku kohouta a ten, náhle probuzen, hlasitě zakokrhal. Ohromný balvan, který svíral v ruce a kterým chtěl jezdce zabít, čertovi vypadl úlekem na zeď.

Ilustrační Obrázek


Když se ráno lidé v Podještědí probudili, spatřili nad lesem mohutnou zeď z čedičových sloupů, vodorov­ně nad sebou kladených. Věděli, že je to pekelné dílo, a brzy poznali, že z Ještědu čerti zmizeli. Nově povstalý útvar pojmenovali Čertova zeď a poslední balvan, který čert držel, nese jméno Čertova hlava.

Čertova zeď